MĚKKÉ KONTAKTNÍ ČOČKYPrůměr měkké kontaktní čočky je obvykle asi 14 mm a vyšší, tak aby svým okrajem přesahovala limbální prstenec, krerý ohraničuje rohovku. Tento prstenec je velmi silně inervován a pokud by okraj čočky zasahoval do této oblasti, způsobovalo by to silný diskomfort při nošení. Naproti tomu průměr tvrdé čočky bývá obvykle asi 9.5 mm a menší, aby naopak okraj čočky nedosahoval této citlivé oblasti. Významný rozdíl mezi měkkou a tvrdou čočkou je ten, že na měkkou čočku si oko rychleji zvyká. Naproti tomu tvrdá čočka obvykle lépe koriguje složitější optické vady oka. V současné době můžeme měkké kontaktní čočky rozdělit do dvou základních skupin:
Jedna z nejdůležitějších vlastnosti materiálu kontaktní čočky je jeho propustnost pro kyslík - permeabilita, označovana Dk. Ta u hydrogelové čočky závisí především na obsahu vody. Čím je obsah vyšší, tím vyšší bývá i propustnost čočky pro kyslík. Základním materiálem hydrogelové čočky je hydroxyetylmetakrylát (HEMA) a jeho kopolymery, dále kopolymery vinylpirrolidonu a glycelmetakrylátu. Množství kyslíku, které čočky propustí k oku nezávisí jen na permeabilitě ale i na tloušťce čočky. Silikonové hydrogely obecně mají vyšší propusnost pro kyslík a jsou nanahraditelné v případech, kdy chceme čočku používat v kontinuálním režimu nošení, to znamená 1 měsíc bez vyjímání čočky na noc. Hlavní složkou, která má největší podíl na vysoké propustnosti pro kyslík je křemík. Neplatí, že čím vyšší má čočka obsah vody, tím vyšší má propustnost pro kyslík. Právě materiál na trhu s nejvyšší propustností má nejnižší obsah vody. Neplatí, že čočky ze silikonového hydrogelu vyhovují vždy nositeli kontaktních čoček více než čočky hydrogelové. Počet nositelů čoček z obou hlavních skupin je v současné době přibližně půl na půl. Režimy nošení. Jednodenní, čtrnáctidenní, měsíční, 3 měsíční ...a konvenční kontaktní čočky.
|
Hydrogelové kontaktní čočky a